Podzimní sezóna 2016
S bilancí čtyř vítězství, čtyř remíz a osmi porážek jsme v tabulce podzimu obsadili se sedmnácti body sedmou příčku. Se skórem 41:36 jsme na tom podstatně lépe (4. nejlepší), víc gólů už nastříleli jen první dva týmy soutěže – Milíčeves a Železnice. I s této statistiky je vidět to, co na hřišti – při příznivém vývoji soupeře sevřeme, napadáme, nabízíme se o přihrávky, s chutí bojujeme a vítězíme poměrně vysokým rozdílem. Pokud se ale nedaří, zbytečně zmatkujeme a podléháme zmaru. Někdy by stačilo se víc soustředit na hru. Jeden příklad - máme házet aut, jsme v přečíslení, ale než se probudíme, doojdeemee sii v kliiduu proo mííč, tak se dávno stačí soupeř vrátit a pak už je to mnohem těžší. Tomu říkám „prochrápaná šance“. Minimálně čtyři těsné porážky byly zbytečné – s Kopidlnem (0:1 a 1:2), s Valdicemi (1:2, i když tam chyběli tři klíčoví hráči) a v Libáni (0:2). Sice ve všech těchto zápasech chyběl Tomáš, ale i tak jsme si měli vést lépe. Věřím tomu, že kdyby se všichni hráči na hřišti „kousli“, tak máme na to ty zápasy otočit.
Když porovnáme tuto soutěž s tou loňskou na Semilsku, tak je ta letošní mnohem vyrovnanější. Týmy ze spodku tabulky občas dokážou porazit ty z horní poloviny. Z části to bude asi tím, že se hraje jen 2 krát 20 minut, kdy lepší tým může dostat gól a pak má méně času na zvrat. Na Semilsku neměl také žádný tým tak rozdílové hráče jak je to letos tady (jde většinou o fyzicky a mnohdy i fotbalově vyspělé 2002ky). Valdice mají Alexe Čecha (ten hraje úpěšně i za valdický dorost, kde nastřílel na podzim šest branek), Železnice Tomáše Červeňáka (2003ka!), Kopidlno dva obří obránce (kluci pro ně mají jiný název – „Zlobři“ ) atd. My máme také rozdílového hráče – Tomáše, ale ten bohužel pro nás hraje dobře i hokej, a tak za nás sehrál jen tři kola . Přesto je naším nejlepším střelcem (12 gólů). Dalšími jsou – Marek (8), Patrik Čermák (7), Patrik Svoboda (6), Matěj Bobek (3), Matěj Tuž (2), Jára a Dominik (1), jednou nás posílil z mladších žáků Tomáš Zajíc (1).
Když porovnám způsob hry loňského přeboru mladších žáků okresu Semily s letošním žákovským přeborem Jičínska, tak loni téměř všechny týmy preferovaly kombinační hru, rozehrávku a fotbalovější řešení i v prostorech, v kterých po případné chybě hrozí nějaký ten inkasovaný gól ve vlastní síti. Tady na Jičínsku hraje víc týmů na výsledek, častěji jsou k vidění dlouhé nákopy od vlastní branky na „bukaře“. Ale to si musí každý trenér rozmyslet, jaká je jeho priorita. Jestli v mezích možností učit hrát kluky fotbal, nebo raději skončit v tabulce o nějaké to místo výš. Libáň a Sobotka jsou týmy, které jsou v tabulce uprostřed a vzadu, přesto se mi jejich fotbalový projev líbil. Dobrý fotbal hrála taky Milíčeves v našem druhém vzájemném zápasu.
Celkově si ale myslím, že rozhodnutí přidat se do přeboru Jičínska byla dobrá volba (taky prakticky žádná jiná možnost nebyla). Je ideální hrát vyrovnané zápasy (polovina byla max. o jeden gól). I když věřím, že po poctivé zimní přípravě alespoň některé z těch na podzim vyrovnaných zápasů zvládneme lépe a rozdíl bude třeba vyšší v náš prospěch. Jaro máme vždy lepší
Na konci podzimu nás také posílili dva noví hráči, kteří budou na jaře po zimní přípravě určitě platnými členy týmu. Dominik už dokonce stihnul sehrát dvě kola a podařilo se mu vstřelit první gól své kariéry. Igora se bohužel do konce podzimní sezony nepodařilo zaregistrovat, a tak si na svůj první start musí počkat do jara. A ještě nám přibyla jedna (i doslova) velká posila – trenér Petr Čapek